Šušotáž – co to je? Proč je s námi od počátků tlumočení?
odpovíme obratem
odpovíme obratem
Tlumočení není jen výhradou dnešní globalizované společnosti. Již od pradávna cestující obchodníci, politici či vůdci říší museli řešit problém s dorozumíváním za hranicemi. A od těch dob, kdy se lidé vydávají za hranice svých zemí, existuje profese tlumočníka, který dokáže prolamovat jazykové bariéry.
Pokud se bavíme o tlumočení, je třeba prvně říci, v čem se liší od překladu a proč tyto pojmy nejsou synonymem. Překlad je stylisticky i obsahově zcela přesným převodem z jednoho jazyka do druhého. Převodu mluveného jazyka do jiného je proto nazýváno tlumočení. To totiž neklade nárok na zachování přesné obsahové stránky, důležité je přenést myšlenku a jádro původního znění a reagovat pohotově a plynule. Stylistika a styl vyjadřování je také důležité zachovat při překladu, naopak u tlumočení to není cílem.
Pomineme-li veškeré moderní technologie a vrátíme se k začátkům tlumočení, máme dostupné dvě techniky tlumočení. První, kterou se v tomto článku zabývat nebudeme, je konsekutivní tlumočení. Při tom mluvčí původního jazyka nechává v mluvě pauzy, při kterých zatím tlumočník překládá vyřčený obsah (většinou v řádu několika vět) cílové osobě.
Tím druhým typem je simultánní tlumočení. Při tom první osoba mluví plynule bez přestávek a tlumočník musí během toho tlumočit cílové osobě. Původně neexistovali žádné moderní technologie a tak jediný způsob, jak provádět simultánní překlad je šepotem cílově osobě, tak aby nebyla rušena první osoba. Takovému simultánnímu překladu „šepotem“ do ucha ze nazývá šušotáž. Tento zvláštní název pochází z francouzského slova chuchoter (= šepot/našeptávač).
Šušotáž se mnohými dnešními tlumočníky považuje za okrajovou záležitost, protože je v dnešní době dostupných mnoho dalších možností, jak simultánní překlad provádět. Díky technologiím se nejčastěji využívají kabinky, kde se tlumočník a hovořící osoby navzájem nevyrušují a poslech původního textu -> tlumočení -> sdělení do požadovaného jazyka probíhá skrze mikrofon a sluchátko či jinou zvukovou techniku. To by mělo být samozřejmě pro všechny zúčastněné strany jednodušší, existují však jistá „ale“. Dostáváme se tedy ke specifikům šušotáže a tomu, jaké má výhody a nevýhody a také kdy se této techniky využívá.
Začněme prvně nevýhodami. Tou nejvýznamnější je okolní rušení, kdy se mohou všechny (berme v potaz účast dvou hovořících osob a tlumočníka) tři osoby navzájem rušit při mluvení ve stejný čas. Stejně tak může být tlumočník rušen ve své práci okolním hlukem. Druhým problémem je hlasitost výstupu tlumočníka a náročnost na jeho projev. Tlumočník totiž musí šeptat tak, aby stále slyšel původní mluvu první osoby a mohl ji vnímat, přičemž ale svou hlasitostí dostatečně tak, aby druhá osoba jeho výstupy slyšela. Dalším problémem, který může avšak nemusí nastat jsou různé záležitosti osobního charakteru. Při překladu citlivých témat se totiž může stát, že tlumočník je do tématu „vtáhnut“ osobně. Uvedeme-li to na konkrétním příkladu, může tlumočník při tlumočení výpovědi oběti cítit s touto obětí větší soucit pokud je v její fyzické bůízkosti, což nakonec může ovlivnit jeho psychický stav, výkonnost či kvalitu výstupů. S tím souvisí celá řada podobných problému, kdy si například první osoba může raději chtít povídat s tlumočníkem či jiné problémy podobné povahy, které jsou ale v celkovém měřítku málo časté, přesto se vyskytnou mohou.
Šušotáž však skýtá i mnoho výhod a někdy nastanou situace, kdy jiné možnosti než tato neexistují. Mezi přední výhody z pohledu tlumočníka lze zařadit přímý kontakt se všemi zúčastněnými osobami. To je za prvé důležité z toho důvodu, že tlumočník dokáže vypozorovat ostatní neverbální vyjádření první osoby, takže dokáže lépe odhadnout smysl sdělení a lépe obsah převést. Výhodou na opačné straně je to, že tlumočník i druhá osoba spolu mohou dodatečně komunikovat. Z průzkumů mezi tlumočníky také vyplývá fakt, že tlumočník ihned vidí výsledky své práce a zpětnou vazbu. Z technické stránky věci se mezi přední výhody řadí v podstatě nulová nákladovost z hlediska vybavení. Při šušotáži není třeba vyhrazených prostor pro tlumočníky či zvukové techniky (i když ta se může také používat, stále je ale potřeba polovičního vybavení). Šušotáž jednak nevyžaduje dodatečné místo pro zřízení tlumočnických kabinek a při využití tzv. „šeptáku“ (tlumočník poslouchá naživo ale tlumočí do mikrofonu, klient má sluchátko) jsou náklady na techniku stále nižší. Pokud tedy žádné technické vybavení není třeba, je ve své podstatě i časová potřeba na uskutečnění všech procesů spojených s překladem mnohem nižší a dojde tak ke značné úspoře času.
V tomto článku jsme si představili co to šušotáž znamená a jaké přináší výhody a nevýhody. I když to může na první pohled vypadat, že využití šušotáže již v době levného zvukového vybavení není potřeba, najdou se situace, ve kterých je šušotáž nejlepším řešením. Přesto mezi nevhodné situace patří ty, kdy je na prvním místě dokonalý převod obsahu sdělení. Proto se technik šušotáže ani jiné techniky simultánního tlumočení nevyžívá při důležitých setkáních státníků, prezidentů apod. a také u soudů či u policie. V těchto případech totiž není vhodné zkracovat přetlumočené sdělení (Což se samozřejmě děje, aby tlumočník stihl vše přeložit. Zkracují se uváděné příklady, seznamy, či celé věty tak, že věty nejsou doslovně stejné, ale je zachován smysl sdělení). Naopak pokud jde o časově náročné schůzky, přednášky, konference, při kterých se účastní více osob z různých zemí, není možné pro všechny zřídit překladatelské kabinky. Podobným důvodem může být například tlumočení turistických průvodců či jakýchkoliv jiných osob, které se pohybují a není možné připravit techniku na jedno místo. Taktéž časově náročné akce či již zmíněné konference nemohou fungovat s pauzami pro překladatele, takže je na místě technika šušotáže.
Hledáte služby tlumočníka pro šušotáž? Neváhejte se obrátit na nás.